Ecc 3 | CzeCSP | STEP | Všechno má svou chvíli, každý záměr pod nebem má svůj čas.

Ecclesiastes 3

Všechno má svůj čas

1 Všechno má svou chvíli, ^{▼▼n.: určený čas; Neh 2,6; Est 9,27} každý záměr ^{▼▼h.: to, v čem má někdo zalíbení (5,3; 1S 15,22)} pod nebem ^▼▼1,3p má svůj čas. ^{▼▼v. 17; 8,6; [tj. vhodnou dobu pro danou událost (Ž 1,3; 104,27; Jr 5,24; Ez 30,3)]; 2 Kr 5,26}

2 Je čas rodit ^{▼▼Gn 17,21; 1S 2,5; 2Kr 4,16; L 1,20} a čas umírat, ^{▼▼Dt 34,5; Jb 14,5; He 9,27} čas sázet ^{▼▼Jr 1,10} a čas vytrhávat, ^{▼▼Jr 45,4v; Da 7,8; Mt 15,13} co bylo zasazeno; 3 čas zabíjet ^{▼▼Joz 8,24; Est 9,6; Jr 15,3; Pl 3,43; Za 11,5} a čas uzdravovat, ^{▼▼1S 6,3; 2Kr 2,21; 20,5.8; Ž 107,20; Oz 6,1; 7,1} čas bořit ^{▼▼Neh 1,3; Iz 5,5; Ez 13,14v} a čas stavět; ^{▼▼1Kr 5,17; 2Pa 3,1; Ezd 1,2.5; Neh 3,33; Iz 44,26; Jr 31,28} 4 čas plakat ^{▼▼Gn 23,2; 43,30; 1S 16,1v; 2S 3,16; Neh 8,9; Jr 8,23; Ž 30,6; Mt 9,15} a čas se smát, ^{▼▼Ž 126,2; Mt 6,21; Ř 12,15} čas naříkat ^{▼▼Mt 11,17; 2K 7,10; Jk 4,9} a čas poskakovat; ^{▼▼2S 6,5; 1Pa 15,29; Ex 15,20} 5 čas házet kameny ^{▼▼Lv 20,2; Dt 21,21; Joz 7,25; 2Kr 3,25} a čas kameny shromažďovat, čas objímat ^{▼▼Gn 33,4; 48,10; Př 5,20} a čas vzdálit se od ^{▼▼infinitiv konstruktivní (vázaný)}objímání; ^{▼▼Pís 2,6n; 1K 7,5; Ex 19,15; 1S 21,4n} 6 čas hledat a čas ztrácet, ^{▼▼Mt 19,29} čas uchovávat ^{▼▼1S 9,24;Gn 41,35; L 2,51; J 2,10; 12,7; h.: střežit} a čas odvrhovat; ^{▼▼2Kr 7,15; Iz 2,20; Jon 1,5; Fp 3,7; He 10,34n} 7 čas trhat ^{▼▼Gn 37,29; 2S 1,11; 1Kr 11,30} a čas šít, čas být zticha ^{▼▼2Kr 18,36; Est 4,14; Jb 2,13; 32,4; Am 5,13; Mi 7,5; Mk 1,34; J 19,9n; 1Pt 3,10} a čas mluvit; ^{▼▼Př 15,23; 31,8; Jr 1,7!; Sk 4,20; 18,9} 8 čas milovat ^{▼▼Ez 16,8; Mt 12,33; Ef 5,28; 1J 4,20} a čas nenávidět, ^{▼▼2Pa 19,2; Ž 101,3; 139,21; Př 13,5; L 14,26} čas boje ^{▼▼::Nu 14,42—45; Joz 8,1; 1S 15,18; ::2Pa 35,22; Neh 4,8; 1Tm 6,12} a čas pokoje. ^{▼▼1Kr 5,4; 2Pa 20,30; L 9,54; He 12,14}

Bohem uložené dílo

Jaký užitek má ten, kdo ^{▼▼participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]}pracuje, z toho, při čem se ^{▼▼podstatné jméno}namáhá? ^{▼▼1,3; 2,22} 10 Viděl jsem plahočení, ^▼▼1,13 které Bůh ^{▼▼Pozn. 79 v tabulce na str. 1499}uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili. 11 To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od ^{▼▼Pozn. 82 v tabulce na str. 1499}počátku až do konce. ^{▼▼8,17; Ř 11,33} 12 Poznal jsem, že ⌈pro ně není nic lepšího,⌉ ^{▼▼h.: v nich není dobré} než aby se radovali ^▼▼8,15 a aby konali ve svých životech dobro. ^{▼▼v. 22; Ž 14,3; 34,15} 13 A také, že když kterýkoli člověk ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}⌈jí a pije a užívá ^{▼▼h.: vidí}⌉ blaho při vší své námaze, je to Boží dar. ^{▼▼2,24; 5,17; 9,7} 14 Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude ^{▼▼n.: ()je} pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}měli ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před ním bázeň. ^{▼▼7,18; 12,13} 15 ⌈To, co ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}je, je odedávna, i co má být, už dávno bylo.⌉ ^▼▼1,9 Bůh ⌈posoudí to, co pominulo.⌉ ^{▼▼n : bude zkoumat, oč lidem šlo; h.: bude hledat, co je zahnáno / toho, kdo je pronásledován (teoreticky, ale nevhodné do kontextu)}

Soud a budoucnost náleží Bohu

Dál jsem pak viděl pod sluncem: ⌈Tam, kde mělo být právo, byla ničemnost, tam, kde měla být spravedlnost, byla ničemnost.⌉ ^{▼▼h.: Místo práva, a tam ničemnost, místo spravedlnosti, a tam ničemnost.; 4,1; 5,7} 17 V ^{▼▼Pozn. 73 v tabulce na str. 1499}duchu jsem ^{▼▼h.: + já} si řekl: ⌈Spravedlivého i ničemu bude soudit Bůh,⌉ ^{▼▼11,4.9; Ž 98,9} protože ⌈tam nastane čas pro každý záměr ^{▼▼3,1; 8,6} a pro každé dílo.⌉ ^{▼▼12,14; Ž 62,13; Mt 16,27; Ř 2,6—8; 2K 5,10} 18 A tu jsem si v ^{▼▼Pozn. 73 v tabulce na str. 1499}duchu o záležitosti lidských synů ^{▼▼h.: + já} řekl, že je Bůh tříbí, aby viděli, že jsou sami o sobě jako ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}zvířata. ^{▼▼Ž 49,13; 73,22; 2Pt 2,12} 19 Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný ^{▼▼h.: jeden; 2,14} úděl: Jak umírá ^{▼▼h.: je smrtelný} jeden, tak umírá i druhý, a obojí ^{▼▼h.: všechno} stejně dýchá. ^{▼▼h.: má jednoho ducha; srv. Ž 104,27—30} Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, vždyť je to všechno marnost. ^{▼▼2,15n; Ž 49,21} 20 Všechno to ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}odchází na stejné ^{▼▼h.: jedno} místo; ^{▼▼[Není tím míněno nebe či peklo, ale místo určení pro člověka, které lze pozorovat: návrat do prachu, stejně jako u zvířat.]; srv. 6,6} vše to ^{▼▼Pozn. 64 v tabulce na str. 1499}vzešlo z prachu a vše se to ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}navrací v prach. ^{▼▼12,7; Gn 3,19; Ž 103,14} 21 Kdo ví, ^▼▼2,19 zda duch lidských synů vystupuje vzhůru? A duch ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}zvířat sestupuje dolů do země? 22 Viděl jsem tedy, že není nic lepšího, než že ⌈se člověk bude radovat ze svého díla, ^{▼▼pl.; n.: ze svého majetku (tj. výsledku svých činů)} neboť⌉ ^{▼▼v. 12; 2,10.24} to je jeho podíl. ^{▼▼5,17n; 9,9; n : úděl} ⌈Vždyť kdo mu umožní, ^{▼▼h.: přivede} aby se podíval na to, co bude po něm?⌉ ^{▼▼6,12; 8,7; 10,14}